PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vlastně celkem bohatá historie plzeňských TUDOR (název samozřejmě inspirován anglickou královskou dynastií Tudorovců) sahá až do roku 1987, kdy kapelu zřejmě pod vlivem všeho, co tehdy přinášelo dění na tuzemské thrash metalové scéně, založil bubeník Petr „Hádes“ Batěk. Třebaže se však kapela snažila, seč mohla (za všechny nejstarší nahrávky jmenujme alespoň monotématické kazetové album „Bloody Mary“ z roku 1992), nikdy vlastně nevystoupila ze stínu jasně slavnějších krajanů FATA MORGANA a známějším pojmem zůstala jen pro kovové luhy a háje západních Čech. V roce 1993 se navíc TUDOR na velmi dlouhou dobu definitivně rozpadli, čímž si úplně zavřeli cestu k posluchačskému porozumění a chuť ke společnému hraní v sobě nalezli znovu až v roce 2001.
To už se ovšem psaly zcela jiné hudební dějiny, jejichž jedné vývojové linii vévodili i ďáblovi soustružníci RAMMSTEIN. Právě v jejich tvorbě se tehdy TUDOR vzhlédli a jejich první krůčky po znovuzrození proto vedly přesně v pochodovém rytmu německé mašinérie. Tenhle azimut však kapele nevydržel dlouho. Odkudsi z podvědomí se jí totiž ozval starý známý thrash metal, kterému zkrátka nedokázala říct ne a znovu mu podlehla. Album „Bestie“ o tom ostatně svědčí měrou vrchovatou, k níž v upomínku na východoněmeckou anabázi TUDOR přisazují i chladivě podbarvující klávesy a jakousi riffovou „obrněnost“, tupým tlakem bušící až do morku kostí. A věci jdou nakonec tak daleko, že tahle jednoduchá a nijak zásadní kombinace posouvá v některých skladbách jinak víceméně průměrný materiál (v čistě řezavém zvukovém kabátku) k údernému výsledku, překvapujícímu svým jasným rozměrem a gradujícím účinkem. Titulní „Bestie“, „Matka smrt“, „Vánoční mše“ či „Noční motýl“ se díky tomu mohou pochlubit poměrně výraznými motivy, rozpracovanými v šedivě ponuré atmosféře strachu a převahy, a právě proto, jednoduše řečeno, spolehlivě zabírají. Svůj podíl na tom, vedle průrazného zpěvu – křiku baskytaristy Rudy Lukeše, má dozajista i jakási bezprostřední prvoplánovitost, s jakou vám například kapela za doprovodných industriálních pazvuků (na motivy známé lidovky o verbování) zahraje „Bubeníčka“ a nakonec se z téhle skladby vyklube možná nejlepší záležitost celého alba.
K zásadnímu výsledku to ovšem „Bestii“ (již krom jiného zdobí i obal z dílny finské fotografky Jenni Tapanily) zdaleka nepomůže. Ve většině zbývajících skladeb TUDOR marně hledá cestu ke stejně zdařilému thrashovému konci (asi nejhůře je na tom „Jack Rozparovač“, doslova rozporcovaný naprosto nevkusným kytarovým ujetím v refrénech) a po našinecku tradičně neumětelský zůstává i v textech. Totiž ne že by v nich snad docházelo k nějakým výrazným excesům, to ne, jen propagovaná „temná“ témata jsou často až příliš okatá a tradiční a v souladu s tím prostě nepředvádí žádné zázraky. Suma sumárum rovná se tedy „Bestie“ v domácích poměrech (kam jinam také v podobných případech s češtinou) vpodstatě slušnému albu, které ovšem trpí především nedostatkem pevné vůle a z toho pramenících nutných slev v několika nejrozhodnějších směrech.
Obnovená premiéra thrash metalových TUDOR s kapičkou strojního oleje. Takové promazání kapele nepochybně svědčí, teď jen najít recept, jak ho využít se stoprocentním účinkem
6 / 10
Ruda Lukeš
- zpěv, baskytara
Míra Šebek
- kytary
Petr H. Batěk
- bicí
Petr Ernst j. h.
- klávesy
1. Bestie
2. Matka smrt
3. Vánoční mše
4. Bubeníček
5. Noční motýl
6. Jack Rozparovač
7. Milostná píseň
8. Království nebeské
9. Chameleon
10. Souboj s časem
11. Mince pro Chárona
Bestie (2006)
Někdo se dívá I. (Live) (2004)
Bloody Mary (1992)
Spalovna (SP) (1991)
Skeletor (demo) (1991)
Zombie (demo) (1990)
Eskadrona mrtvých (demo) (1989)
Poselství smrti (demo) (1989)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.